UVOLNĚNÍ – KLID – SOUHRA – KOMPROMIS – ROVNOVÁHA – POROZUMĚNÍ
„Ne každý spor musí mít vítěze a poraženého. Někdy je největší silou najít cestu, po které mohou pokračovat oba.“
Amfibol je trochu jiný než většina kamenů v Atlasu. Není to jediný konkrétní minerál, ale celá rozsáhlá skupina minerálů, které mají podobnou krystalovou stavbu, ale mohou se výrazně lišit chemickým složením, barvou i vzhledem.
Patří mezi ně například aktinolit, tremolit, antofylit, riebeckit, glaukofán, hornblendové amfiboly a řada dalších.
V tradiční symbolice je amfibol spojován především s uvolněním, klidem mysli, spoluprací a schopností hledat kompromis.
Právě tato jednoduchá symbolika se k němu překvapivě dobře hodí. Amfibol totiž není jeden kámen s jedinou podobou – je to celá mineralogická rodina různých členů, které spojuje společná struktura.
Amfiboly mohou mít různé barvy, chemické složení i způsob vzniku.
Přesto patří do jedné skupiny.
A možná právě proto může být amfibol krásným symbolem soužití rozdílů.
Nemusíme mít stejný názor.
Nemusíme mít stejnou povahu.
Nemusíme všechno vidět stejně.
Důležité je někdy najít místo, kde se dokážeme potkat.
Amfibol proto může symbolicky oslovit člověka, který právě řeší spor, složité rodinné vztahy, pracovní neshody nebo období, kdy potřebuje přestat bojovat sám se sebou.

V moderní esoterické symbolice bývá amfibol spojován především s:
Slovo kompromis někdy zní, jako kdyby člověk musel něco prohrát.
Ve skutečnosti může být kompromis známkou velké síly.
Znamená dokázat rozeznat, co je pro nás opravdu důležité a v čem můžeme ustoupit.
Právě proto se amfibolu v esoterické symbolice připisuje schopnost podporovat souhru mezi lidmi.
Může být pěkným osobním symbolem ve chvíli, kdy:
Neznamená to vzdát se vlastního názoru.
Spíše si připomenout: „Mohu stát za svým a přitom naslouchat druhému.“
Amfibol bývá označován jako kámen uvolnění.
V tomto případě je jeho tradiční symbolika velmi jednoduchá.
Má připomínat schopnost:
Nejde o léčebný účinek minerálu.
Jako osobní kámen nebo předmět při meditaci ale může být jednoduchou připomínkou toho, že ne každý problém vyřešíme tím, že na něj budeme myslet ještě intenzivněji.
Pod pojmem amfibol se skrývá velká skupina silikátových minerálů.
Jejich struktura je založena na dvojitých řetězcích křemičitanových tetraedrů. Chemické složení je velmi proměnlivé a může zahrnovat například:
Proto neexistuje jeden jednoduchý chemický vzorec, který by platil pro všechny amfiboly.
To je také důvod, proč se od sebe jednotliví členové skupiny mohou tolik lišit.
Jedním z nejdůležitějších poznávacích znaků amfibolů je jejich výrazná štěpnost ve dvou směrech.
Štěpné plochy se protínají přibližně pod úhly 56° a 124°, tedy při pohledu z druhé strany přibližně 120°. Tento znak pomáhá mineralogům amfiboly odlišovat například od pyroxenů, jejichž štěpnost se protíná téměř v pravém úhlu.
V příčných řezech mohou amfiboly vytvářet:
V podélných řezech jsou často dobře patrné rovnoběžné štěpné trhlinky.
Právě jejich optické vlastnosti, štěpnost a úhel mezi štěpnými plochami patří mezi důležité znaky při mikroskopickém určování hornin.
Protože se chemické složení jednotlivých amfibolů výrazně mění, mění se také jejich barva.
Mohou být:
Některé jsou téměř průhledné, jiné zcela neprůhledné.
Velmi výrazná může být také jejich pleochroičnost – při pozorování z různých směrů může minerál vykazovat rozdílné barevné odstíny.
Aktinolit bývá zelený až tmavě zelený a někdy vytváří dlouhé jehlicovité nebo vláknité krystaly.
Jeho jemně vláknité formy vyžadují zvýšenou opatrnost.
Tremolit je obvykle světlý, bílý, šedý až světle zelený.
Spolu s aktinolitem tvoří příbuznou minerální řadu.
Kompaktní, vzájemně prorostlé formy tremolitu a aktinolitu mohou tvořit nefrit, jeden ze dvou materiálů označovaných jako pravý jade.
Riebeckit je sodný amfibol, obvykle tmavě modrý až černý.
Jeho vláknitá asbestiformní forma se nazývá krokydolit, známý jako modrý azbest.
Může mít hnědavou, šedou nebo zelenavou barvu a patří mezi amfiboly, které mohou vznikat také v asbestiformní vláknité podobě.
Tmavé amfiboly běžně označované jako hornblendy patří k důležitým horninotvorným minerálům.
Často je nalezneme například v:
Starší text někdy uvádí, že amfiboly „nemají praktické využití“.
To by ale bylo příliš zjednodušené.
Amfiboly jsou především velmi významné horninotvorné minerály. Geologům mohou pomoci pochopit podmínky, za kterých určitá hornina vznikla nebo se později přeměňovala.
Významné jsou například při studiu:
Některé amfibolové materiály mají navíc dekorativní nebo drahokamové využití.
Jednou z nejzajímavějších věcí na amfibolech je jejich spojení s nefritem.
Jade není jediný minerál.
Za pravý jade se považují především dva odlišné materiály: jadeit a nefrit.
Nefrit tvoří velmi jemně propletené krystalky amfibolů, nejčastěji z řady tremolit–aktinolit.
Právě vzájemné propletení drobných vláken dává nefritu mimořádnou houževnatost, díky které jej lidé po tisíciletí používali nejen ke šperkům, ale také k výrobě nástrojů a rituálních předmětů.
Tady je potřeba velká přesnost.
Ne každý amfibol je azbest.
Některé druhy amfibolů však mohou vzniknout v takzvané asbestiformní podobě, tedy jako mimořádně jemná, dlouhá a snadno oddělitelná vlákna.
Mezi amfibolové minerály, jejichž vláknité formy se řadí mezi azbest, patří zejména:
EPA mezi hodnocené typy azbestu výslovně zahrnuje krokydolit, amosit, antofylit, tremolit a aktinolit, tedy několik minerálů amfibolové skupiny.
Nebezpečí nevzniká tím, že se člověk na kámen podívá.
Zásadním problémem je vdechování velmi jemných respirabilních vláken, která mohou vzniknout při narušování asbestiformního materiálu.
Dlouhodobá nebo významná expozice azbestovým vláknům je spojena se závažnými onemocněními plic a pohrudnice, včetně azbestózy, rakoviny plic a mezoteliomu.
Proto u neznámého vláknitého amfibolu platí: NEŘEZAT – NEBROUSIT – NEVRTAT – NEDRTIT – NEVYTVÁŘET PRACH.
Pokud máte sběratelský exemplář s jemnými vláknitými nebo chlupovitými agregáty a neznáte jeho přesné složení, zacházejte s ním opatrně a zbytečně jej mechanicky nenarušujte.
Ne.
Tohle je důležitý rozdíl.
Stejný minerální druh může existovat v nevláknité i asbestiformní podobě. Právě jemná asbestiformní morfologie je z hlediska vdechování prachu zásadní.
EPA ve svých materiálech rozlišuje například mezi asbestiformními a neasbestiformními formami antofylitu, tremolitu, aktinolitu a dalších amfibolů.
Proto není správné tvrdit, že každý kus aktinolitu, tremolitu nebo jiného amfibolu je automaticky „azbest“.
Jemně vláknité minerály byly v minulosti vyhledávané pro své neobvyklé technické vlastnosti.
Azbestová vlákna jsou odolná vůči teplu a byla proto historicky používána například v:
Dnes už velmi dobře známe vážná zdravotní rizika spojená s vdechováním azbestových vláken a používání azbestu je v mnoha zemích přísně omezeno nebo zakázáno. Starší stavební materiály však mohou azbest stále obsahovat.
Na rozdíl od ametystu, křišťálu nebo granátu nemá samotná amfibolová skupina jednu dlouhou a jednotnou esoterickou tradici.
Jednotlivým amfibolovým minerálům se však v novodobých krystalových systémech připisují různé významy.
Pro obecný amfibol se nejčastěji hodí symbolika:
Tyto vlastnosti jsou symbolické a esoterické, nikoli vědecky prokázané účinky minerálu.
Amfibol může být zajímavým kamenem pro člověka, který si chce připomínat:
Nemusím vyhrát každý spor.
Nemusím mít poslední slovo.
Nemusím všechno vyřešit okamžitě.
Může symbolicky oslovit ty, kteří:
Protože amfibol označuje celou skupinu minerálů, nelze mu přiřadit jediný přesný chemický vzorec ani jedinou hodnotu všech fyzikálních vlastností.
| Vlastnost | Amfibolová skupina |
|---|---|
| Minerální zařazení | skupina řetězcových silikátů |
| Chemické složení | proměnlivé |
| Krystalové soustavy | převážně monoklinická, některé ortorombické |
| Tvrdost | nejčastěji přibližně 5–6 |
| Barva | bílá, šedá, zelená, hnědá, černá, modrá a další |
| Lesk | obvykle skelný |
| Štěpnost | velmi dobrá ve dvou směrech |
| Úhel štěpnosti | přibližně 56° a 124° |
| Průhlednost | průhledné až neprůhledné podle druhu |
| Tvar krystalů | prizmatický, sloupcovitý, jehlicovitý, někdy vláknitý |
Způsob čištění závisí na konkrétním členu amfibolové skupiny.
U běžného kompaktního vzorku je nejbezpečnější:
Pokud má vzorek:
nečistěte jej kartáčováním, nebrousíte jej, neřežte a nevytvářejte z něj prach.
U potenciálně asbestiformního materiálu je mnohem důležitější bezpečnost než běžné „energetické čištění“.
Pro obecnou amfibolovou skupinu neexistuje jednotné tradiční astrologické přiřazení.
Jednotlivé minerály skupiny mohou mít v moderních esoterických systémech vlastní přiřazení.
Proto není důvod vytvářet seznam znamení, která amfibol „smějí“ nebo „nesmějí“ používat.
Vybrat si jej může každý, koho zaujme konkrétní minerál, jeho vzhled nebo symbolika.
Když někdo řekne ametyst, myslíme jeden konkrétní druh křemene.
Když řekne almandin, myslíme jeden konkrétní člen skupiny granátů.
Ale když řekneme amfibol, mluvíme o celé rodině minerálů.
A to je možná na tomto hesle nejzajímavější.
Pod jedním názvem se mohou skrývat světlé i téměř černé minerály, zelený aktinolit, modrý riebeckit, světlý tremolit i horninotvorné amfiboly, které jsou součástí obrovského množství hornin.
Některé mohou být krásnými sběratelskými minerály.
Některé se podílejí na vzniku nefritu.
A některé ve vláknité asbestiformní podobě vyžadují velmi respektující a opatrné zacházení.
Možná právě proto se k amfibolu tak dobře hodí jeho jednoduchá symbolika.
Je to rodina velmi rozdílných minerálů, které přesto něco spojuje.
Stejně jako lidi.
„Nemusíme být stejní, abychom dokázali být spolu.“
Symbolické a energetické významy amfibolu vycházejí z moderních esoterických zdrojů. Nejsou vědecky prokázanou léčbou ani zárukou dosažení uvedených výsledků. U jemně vláknitých amfibolových minerálů je nutné dbát na bezpečnost a nevytvářet prach, protože některé asbestiformní formy amfibolů představují při vdechování závažné zdravotní riziko.