CESTA – VYTRVALOST – PAMĚŤ KRAJINY – TAJEMSTVÍ – STABILITA – HISTORIE – ČAS
„Některé kameny zůstaly tam, kde vznikly. Jiné urazily stovky kilometrů, aniž by se pohnuly vlastní silou.“
Bludné kameny neboli bludné balvany či eratika patří k nejnápadnějším svědkům dávných dob ledových. Osamělý obrovský kámen uprostřed pole, lesa nebo krajiny přirozeně vzbuzoval otázku: Jak se sem dostal, když podobná hornina nikde kolem není?
Dnes víme, že takové kameny přepravily ledovce. Led při svém pohybu vytrhával bloky hornin z podloží, unášel je někdy i na velmi velké vzdálenosti a po roztání je zanechal daleko od místa jejich původu. Právě proto mohou bludné balvany ležet na geologickém podkladu, s nímž nemají vůbec nic společného.
Představte si krajinu bez silnic.
Bez nákladních automobilů.
Bez jeřábů.
A uprostřed pole leží balvan vážící několik tun.
Podobná hornina nikde kolem.
Pro člověka před stovkami nebo tisíci let bylo téměř nemožné vysvětlit, jak se tam dostal.
A tak nastoupila lidská fantazie.
Kámen hodil čert.
Upustil jej obr.
Přinesl jej troll.
Zkameněl v něm člověk nebo zvíře.
Nebo šlo o místo, kde působily síly, které člověk nedokázal pochopit.
Dnes známe geologické vysvětlení. Ale staré příběhy nám připomínají něco stejně zajímavého: člověk potřeboval krajinu nejen poznávat, ale také si ji vyprávět.


Bludný balvan je kus horniny transportovaný ledovcem nebo ledem daleko od původního výchozu a následně uložený po roztání ledu. Odborný termín eratický blok / eratický balvan vychází z představy kamene, který „zabloudil“ do cizího prostředí.
Nemusí jít vždy o obrovský blok. Eratický materiál může mít různé velikosti, od menších úlomků až po balvany větší než automobil nebo dům. Nejvíce pozornosti pochopitelně přitahují právě největší kusy.
Ledovec není nehybná masa ledu. Velmi pomalu se pohybuje a při tom působí na podloží obrovskou silou. Dokáže horniny obrušovat, lámat, vytrhávat a přenášet.
Kameny mohou být neseny uvnitř ledu, na jeho povrchu nebo v jeho spodní části. Jakmile ledovec ustoupí a roztaje, materiál zůstane na místě. Některé balvany tak mohou po tisících či desetitisících let ležet stovky kilometrů od horniny, ze které byly kdysi odlomeny.
Bludné balvany nejsou pouze působivou krajinnou zajímavostí. Jsou také geologickou stopou pohybu dávného ledu.
Pokud geolog určí horninu balvanu a najde oblast, odkud pochází, může rekonstruovat směr pohybu ledovce. Rozložení eratických hornin proto pomáhá poznávat rozsah a průběh dávného zalednění.
V české krajině jsou mimořádně důležité zejména na severu Moravy a Slezska a v některých oblastech severních Čech, kam v pleistocénu zasahoval skandinávský pevninský ledovec.
Při kontinentálním zalednění byly na území dnešní České republiky dopraveny horniny především ze severní Evropy. Některé lze podle složení přiřadit ke konkrétním oblastem Skandinávie.
Krásným příkladem je Liptáňský bludný balvan na Osoblažsku. Česká geologická služba jej uvádí jako největší známý bludný balvan nalezený na Osoblažsku. Tvoří jej porfyrický jemnozrnný granit a jeho původ je spojován pravděpodobně s oblastí jižního Švédska. Ledovec jej na naše území dopravil během pleistocénního kontinentálního zalednění.
Neexistuje jedna hornina nazývaná „bludný kámen“. Bludný balvan je označení podle způsobu přepravy a uložení, nikoli podle mineralogického složení.
Mezi eratickými balvany můžeme najít například:
Odolné krystalické horniny, například granity a ruly, se mezi velkými zachovanými balvany objevují často, protože lépe snášejí dlouhou mechanickou cestu v ledovci.
U bludného balvanu je zajímavé rozlišovat věk samotné horniny a dobu, kdy ji ledovec přenesl.
Hornina mohla vzniknout před stovkami milionů nebo dokonce více než miliardou let. Ledovec ji však přenesl mnohem později, během pleistocénních dob ledových.
Například hornina Liptáňského bludného balvanu je podle České geologické služby spojována s jižním Švédskem a její stáří se pohybuje přibližně kolem 900 milionů až jedné miliardy let, zatímco na naše území byla ledovcem přepravena teprve před několika sty tisíci lety.
Někdy desítky kilometrů.
Někdy stovky.
A v jiných částech světa byly kameny ledem transportovány ještě dál.
Právě rozdílnost horniny vůči místnímu podloží je jedním z charakteristických znaků eratika. Americká geologická služba uvádí příklady granitů a rul přenesených ledovci z Kanady na území dnešních Spojených států.
Ano. Některé bludné balvany mají na povrchu rýhy, škrábance nebo obroušené plochy, které vznikly kontaktem s jinými horninami a podložím během transportu ledovcem.
Ne každý balvan je však musí mít výrazně zachované. Po uložení na povrchu na něj dále působilo zvětrávání, voda, mráz, půda, rostliny a samozřejmě také člověk.
Původní text uváděl, že ledovcová teorie vznikla až koncem 19. století. To je potřeba opravit.
O původu obrovských „cizích“ balvanů se mezi evropskými přírodovědci diskutovalo už dříve a zásadní zlom přišel v první polovině 19. století. Švýcarský přírodovědec Louis Agassiz v roce 1837 veřejně představil teorii rozsáhlého dávného zalednění a právě bludné balvany patřily mezi jevy, které bylo potřeba vysvětlit. Podobné myšlenky rozvíjeli i další badatelé, například Karl Schimper.
Myšlenka, že velkou část krajiny kdysi pokrýval mohutný led, byla tehdy velmi odvážná a mezi geology se prosazovala postupně.
Když lidé neznali sílu dávných ledovců, hledali jiná vysvětlení. V různých zemích byly obrovské osamělé kameny připisovány obrům, čertům, trollům nebo nadpřirozeným silám. Jinde se uvažovalo o katastrofických záplavách nebo o přepravě kamene ledovými krami.
Také moderní odborné instituce připomínají, že právě neobvykle umístěné eratické balvany byly po staletí zdrojem legend a vyprávění.
V evropských pověstech najdeme opakující se motiv: nadpřirozená bytost chce kamenem něco zničit – kostel, vesnici nebo člověka – ale svůj plán nestihne dokončit a balvan jí vypadne.
Jinde jde o kameny, které po sobě házeli obři.
V severních zemích je přenášeli trollové.
A někdy se věřilo, že kámen je zkamenělá bytost, která byla potrestána za svůj čin.
Tyto příběhy samozřejmě nevysvětlují geologický původ balvanů, ale jsou nádhernou součástí evropského folkloru.
Některé výrazné kameny se staly orientačními body, místy setkávání nebo součástí místních tradic. U některých se zachovaly pověsti o obřadech, věštění či zvláštních silách.
Je však potřeba být opatrný s tvrzením, že každý velký bludný balvan byl automaticky pohanským kultovním místem. To lze tvrdit pouze tam, kde existují archeologické nebo historické doklady.
U řady kamenů máme především pozdější pověsti.
Bludný balvan není jeden minerál, a proto mu nelze připsat jednotné tradiční „účinky“. Každý kámen může být tvořen jinou horninou a mít úplně jinou historii.
V moderním symbolickém pojetí se ale k bludným kamenům velmi přirozeně hodí témata: VYTRVALOST – CESTA – STABILITA – PAMĚŤ – ČAS – PŘIZPŮSOBENÍ – NÁVRAT K SOBĚ
Kámen, který byl vytržen z původního místa, přepraven obrovskou vzdálenost a nakonec se stal součástí úplně jiné krajiny, může být působivým symbolem člověka, jehož život také zavedl jinam, než původně čekal.
Návštěva velkého osamělého balvanu může mít velmi zvláštní atmosféru. Neznamená to, že kámen vytváří vědecky měřitelnou „energetickou zónu“.
Velkou roli může hrát samotné místo, rozměr kamene, vědomí jeho stáří, příběh jeho cesty a skutečnost, že na stejném místě leží mnohem déle, než trvá lidský život.
Někdy je právě pocit úžasu tím nejsilnějším, co nám takové místo může nabídnout.
V minulosti nebyly obrovské eratické kameny vždy chráněnými přírodními památkami. Člověk je využíval jako prakticky dostupný zdroj kvalitní horniny.
Byly rozbíjeny a používány například pro:
Řada balvanů proto z krajiny úplně zmizela. Dnes mají významné exempláře mnohem větší hodnotu jako geologické památky a svědkové dávného zalednění.
Ne každý velký kámen ležící osamoceně v krajině je automaticky bludný balvan.
Pro určení je důležité zejména:
Geolog může někdy podle specifického složení horniny vystopovat původ eratika až do konkrétní oblasti Skandinávie.
Bludné kameny nemají společný chemický vzorec, tvrdost ani krystalovou soustavu, protože nejde o jeden minerál ani jeden horninový druh.
| Vlastnost | Bludný balvan |
|---|---|
| Co to je | ledovcem transportovaný blok horniny |
| Odborné označení | eratický blok, eratický balvan |
| Složení | podle konkrétní horniny |
| Tvrdost | podle horniny a jejích minerálů |
| Velikost | od menších úlomků po mnohatunové bloky |
| Původ | často desítky až stovky kilometrů od místa nálezu |
| Transport | ledovcem, případně ledem |
| Význam | doklad směru a rozsahu někdejšího zalednění |
Bludný balvan nemá cestovní pas.
Nemá mapu.
Nemá na sobě napsané, odkud přišel.
A přesto může geolog vzít malý vzorek horniny a začít pátrat.
Jaké obsahuje minerály?
Jakou má strukturu?
Kde se stejná hornina vyskytuje?
A někdy lze dojít až ke Skandinávii a říci: „Odtud tento kámen přišel.“
Před stovkami tisíc let se odlomil.
Led jej odnesl.
Krajina kolem něj se měnila.
Ledovec zmizel.
Přišli lidé.
Vznikly vesnice, pole a silnice.
A kámen zůstal.
Možná právě proto, že vypadají, jako by do krajiny nepatřily.
A vlastně do ní původně opravdu nepatřily.
Jsou to cizinci, kteří se stali součástí nového domova.
Přestály led.
Mráz.
Déšť.
Tisíce generací lidí.
A přesto dodnes dokážou vyprávět příběh své cesty.
Možná se u takového balvanu zastavíte kvůli geologii.
Možná kvůli staré pověsti.
Možná proto, že chcete položit ruku na kámen, který ležel na stejném místě dávno před narozením vašich prarodičů.
A možná vám připomene něco mnohem osobnějšího: „To, že jsem se ocitla daleko od místa, odkud jsem vyšla, ještě neznamená, že jsem zabloudila.“
Symbolické a energetické významy bludných kamenů vycházejí z folkloru, kulturních tradic a moderního duchovního pojetí. Nejsou vědecky prokázanou léčbou ani důkazem nadpřirozeného působení. Bludný balvan je geologické označení horniny transportované ledem, nikoli samostatný minerální druh.