Už před tisíci lety si lidé uvědomovali důležitost péče o zuby – i když v poněkud drsnější formě, než jakou známe dnes. První „zubní pasty“ se objevily už ve starověkém Egyptě kolem roku 5 000 př. n. l. Egypťané používali abrazivní prášky z drcených vaječných skořápek, popela, myrhy, oxidu železa nebo písku. Stejně tak i Řekové a Římané si čistili zuby hrubými prášky, často obsahujícími rozdrcené kosti a mušle.
Ve starověké Číně a Indii byly čisticí směsi doplněny o bylinky, ženšen, sůl nebo mátu, které měly osvěžit dech.
Ve středověku byla ústní hygiena v Evropě často zanedbávána. Lidé si někdy čistili zuby hadříky nebo prsty pomocí soli či popela. Zubní kartáček ve formě, jak ho známe dnes, vznikl až v Číně kolem 15. století, a to z kostěné rukojeti a štětin z krku divočáka.
První průmyslově vyráběná zubní pasta byla vyvinuta v Anglii kolem roku 1800 a prodávala se ve skleněných nádobkách. Obsahovala mýdlo, křídu nebo prášek z dřevěného uhlí. Až v roce 1873 začala firma Colgate & Company prodávat zubní pastu v tubě – jak ji známe dnes. Tato inovace přinesla pohodlí a hygienu.
Ve 20. století začaly být do zubních past přidávány látky s konkrétním účinkem:
Výrobci se zaměřili na příchutě, pěnivost, aromatické oleje i vizuální přitažlivost.
Dnes existuje obrovská škála zubních past:
Vzrůstá také poptávka po ekologických variantách – v tabletách, v recyklovatelných obalech nebo bez vody.
Zubní pasta dnes není jen hygienickým prostředkem, ale i součástí ranního a večerního rituálu péče o sebe. Je odrazem moderního přístupu ke zdraví, kráse a životnímu stylu – s důrazem na udržitelnost, individuální potřeby a vědomou péči o tělo i mysl.