pH (z anglického potential of hydrogen nebo latinského pondus hydrogenii) vyjadřuje kyselost nebo zásaditost vodného roztoku. Jedná se o logaritmickou stupnici v rozmezí 0 až 14, kde:
Stupnici pH zavedl v roce 1909 dánský biochemik Søren Peder Lauritz Sørensen.
pH je definováno jako záporný dekadický logaritmus aktivity oxoniových iontů (H₃O⁺):
pH=−log[H3O+]\mathrm{pH} = -\log[H_3O^+]
Zásaditost představuje převahu hydroxidových iontů (OH⁻) nad oxoniovými. Kyselost a zásaditost jsou základem acidobazických reakcí v chemii i biologii.
Indikátory jsou látky, které mění barvu v závislosti na pH prostředí. Mezi nejběžnější patří:
Indikátory se využívají při titracích, při kterých se zjišťuje koncentrace kyselin nebo zásad v analyzovaném roztoku.
Změna o jeden stupeň pH odpovídá desetinásobné změně koncentrace oxoniových iontů.
pH symbolizuje vnitřní rovnováhu mezi polaritami – mezi kyselým a zásaditým, mezi ničivou silou a léčivým potenciálem. V duchovním smyslu pH představuje vnitřní ladění těla a duše, schopnost udržet harmonii v neustále se měnícím světě. Zásadité prostředí je vnímáno jako ochranné, vitální a očistné, zatímco kyselé jako dynamické, transformační, ale i destruktivní. Udržení správného pH v těle je podle mnoha přírodních léčitelů základem zdraví a dlouhověkosti.