🍃 vytrvalá bylina 🌍 velmi rozšířený druh 🧴 zevní i vnitřní použití (tradičně) 🥗 jedlý i syrový/vařený
Plantain (EN) • jitrocel větší pravý (Plantago major subsp. major) • jitrocel větší slaniskový (P. major subsp. winteri) • čeleď jitrocelovité (Plantaginaceae)
Nízká růžicová rostlina (cca 10–30 cm). Listy široce vejčité až okrouhlé, s nápadnými podélnými žilkami, tvoří přízemní růžici. Květní stvoly bezlisté, zakončené válcovitým klasem drobných zelenobílých až zelenožlutých květů. Plod: vejčitá tobolka s drobnými semeny.
Původně Evropa, sev. Afrika, střední a severní Asie; dnes celosvětově v mírném pásu. U nás velmi hojný: rumiště, pěšiny, okraje luk, zahrady, pastviny, světlejší lesy. Má rád vlhčí, živinami bohaté písčitokamenité půdy; slunce i polostín.
Zevně: obklady a „placky“ z čerstvých listů na oděrky, štípance, drobná poranění, podráždění kůže.
Vnitřně: čaj/nálev pro zklidnění sliznic (krk, dýchací cesty, trávení).
Kuchyně: mladé listy do salátů, polévek či restovat jako „zeleninu“; semena lze přidat do pečiva. Celá rostlina je jedlá po tepelné úpravě i syrová (lepší mladé části).
*Jde o popis tradičního použití; nenahrazuje lékařskou péči.
Slizy, třísloviny, flavonoidy, iridoidní glykosidy (zejm. aukubin), fenolické látky aj. Kombinace vysvětluje zklidňující, adstringentní a zvlhčující efekt na kůži a sliznice.
List sbíráme od jara do léta; nať během kvetení. Sušíme ve stínu do 40 °C, listy rozprostřít v tenké vrstvě. U sběru mimo prašné cesty (kvůli nečistotám).