Buddhistické modlitební mlýnky (tibetsky Mani Khorlo) obvykle obsahují nejrozšířenější mantru Óm Mani Padme Húm. Bývá napsána nebo vytištěna na stočeném pruhu papíru, který je umístěný uvnitř válce. Roztočením mlýnku v pravotočivém směru se mantra aktivuje a harmonizuje okolní prostor i mysl praktikujícího. Mlýnky bývají zavěšené v řadách na zdech chrámů a svatyní. V menších provedeních mohou být stolní - na stojánku, nebo přenosné s rukojetí, které se používají při cestování i na duchovních poutích.

POPIS MLÝNKU
Poznamenáváme že podle tradice je důležité otáčet mlýnkem ve správném směru, a mlýnek vhodně orientovat (osa svisle, horní strana je ta zdobená).
HISTORIE A TRADICE
Modlitební mlýnek či Modlící mlýnek (tibetsky: མ་ནི་ཆོས་འཁོར, Wylieho transliterace: mani-chos-'khor) je buddhistická modlitební pomůcka. Má tvar válce, který může být pevně uchycen na různých objektech (např. stúpách), nebo může být přenosný. Velikost mlýnků je různá, pohybuje se od mlýnků ne o mnoho větších než dlaň k až k několikametrovým jedincům. Mlýnky mohou být otáčeny rukou, vodou, větrem nebo ohněm.
Na mlýncích bývají napsány různé mantry či vyobrazeny buddhistické symboly (často aštamangala). Na většině modlitebních mlýnku je napsána nejrozšířenější mantra Óm mani padmé húm. Mantry mohou být též napsány na papíře či jiném materiálu a umístěny uvnitř ve vnitřní části mlýnku. Buddhisté s mlýnky točí, čímž mají vysílat modlitby do celého světa.
Za posledních sto let diskutovali západní vědci o místě vzniku této modlitební pomůcky. Je velmi pravděpodobné, že mlýnek vznik v Indii a postupně se rozšířil do Tibetu