JIN A JANG - TEMNOTA A SVĚTLO - ROVNOPRÁVNOST - DVĚ ČÁSTI JEDNOHO CELKU
Dokud jsou tyto principy v rovnováze, žijeme v souladu s přirozenými silami a pociťujeme ve svém životě radost, hojnost, lásku a štěstí. Oba elementy mají pro naše bytí stejnou důležitost a tvoří kompletní součást všeho živého i neživého.
Každá věc se dá popsat jako zároveň jin – jang.
Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).

HISTORIE A TRADICE
Koncept jin – jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu.
Na Západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo. Tma odráží světlo a světlo zobrazuje tmu.
Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha proměn), kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovená myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filosofie, taoismus a konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filosof Tung Čung-šu učil: Doplňkem všech věcí je jin a jang… Principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou všechny zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin…
Učení o jin a jang se stalo společnou půdou, na které docházelo k značnému sbližování a vzájemnému doplňování a ovlivňování protikladných škol.